Lehká kamna jsou vhodná k vytápění rekreačních chat a chalup, nebo jiných objektů sloužících k občasnému nebo víkendovému bydlení. Mají z hlediska tloušťky nejslabší plášť, který může být prohřátý na hodnoty přes 100°C. Výhodou je relativně rychlý náběh, kdy i studená kamna začnou hřát během 1 hodiny. Další výhodou je nižší hmotnost kamen, menší spotřeba materiálu na vnitřní vyzdívky a tedy i nižší cena. Kladem je rovněž to, že sálavý plášť vyhřátý na vysokou teplotu předává do prostoru více tepelné energie. Nevýhodou je pak hlavně kratší doba akumulace, pohybující se kolem 4 hodin, a tím nutnost častěji topit. Rovněž vyšší teplota sálavých ploch může být některými uživateli vnímána jako zápor.
Polotěžká kamna slouží nejčastěji jako doplňkové vytápění k jinému zdroji tepla, kterým si můžeme zejména v zimních měsících pravidelně zpříjemňovat tepelný komfort obývaných prostor. Pokud jsou polotěžká kamna užívána v pravidelně obývaných objektech a v té souvislosti nejsou nikdy úplně „vymrzlá“, může být i náběh těchto kamen v uvedených podmínkách relativně rychlý – cca do 2 hodin, přičemž doba akumulace je poměrně dlouhá, v rozmezí 6 – 10 hodin.
Těžká kamna jsou určena do objektů trvale obývaných a slouží jako hlavní zdroj tepla. Sálavý plášť má nejsilnější vyzdívky, náběh kamen ze studeného stavu je zhruba 4 hodiny, sálavý plášť není nikdy tak horký jako u kamen s lehkou konstrukcí. Hlavní výhodou je značná doba akumulace – 12 a více hodin, a s tím související malá četnost topení. V těžkých kamnech se topí pravidelně 1x – 2x denně. Těžká kamna mají rovněž nejmenší teplotní výkyvy, proto jsou vzhledem k tepelnému komfortu obývaných prostor nejlepší. Nevýhodou může být vysoká hmotnost, nejvyšší spotřeba materiálu a s tím související vyšší cena. V ideálním případě by se měl plášť těžkých kachlových kamen nahřát na podzim na začátku topné sezony a vychladnout až na jaře po jejím skončení. Plášť kachlových kamen Nejčastěji je stavěn z kachlů. Jejich rozměr, tvar a glazuru je možné zvolit z produkce celé řady výrobců v Čechách i v zahraničí. Velmi často se kachle kombinují s omítanými stěnami a to jak sálavými tak izolovanými. Barevnému provedení omítek se rovněž meze nekladou.
Topeniště (ohniště)
Pro klasická kachlová kamna bez prosklených dvířek bylo běžné bezroštové topeniště, stavěné klasicky ze šamotových cihel. Vzhledem k tomu, že v současnosti je čím dál častější ( a naprosto přirozený ) požadavek, aby byl v kamnech vidět hořící oheň, stává se nejčastější variantou použití kamnové vložky s menším prosklením, v případě kamen s modernějším střihem lze do kachlů zakomponovat například i kvalitní krbová vložka s rohovým případně průhledovým prosklením. Pokud potřebujeme dosahovat spalovacích teplot nad 800°C, stavíme spalovací komoru z průmyslově vyráběných prefabrikátů, tzv. biotopeniště.
V žádném případě nelze jako topeniště kachlových kamen použít levné krbové vložky určené pro teplovzdušné vytápění.
Tahový systém
V současnosti je nejlepší variantou tahový systém stavěný z průmyslově vyráběných prefabrikátů, kterých je na trhu celá řada. V případě nedostatku prostoru může být částečnou náhradou tahového systému montáž akumulačních prstenců, které jsou přímo uzpůsobeny pro montáž na vložku.
Tahový systém stavěn klasicky ze šamotových cihel a plátů se vzhledem k časové náročnosti a malé finanční rentabilitě staví méně často.
Stavba kamen
Nejčastěji užívanou metodou je dnes lepení tahů a pláště kamnářskými lepidly, tzv. hafťáky. Tyto materiály bývaly velmi drahé, v současnosti se jejich cena snížila na úroveň, kdy se tato investice vyplatí. Nejen, že ušetří kamnáři i investorovi čas, ale navíc je možné v kamnech topit prakticky okamžitě, kromě toho jsou kamnářská lepidla jsou výhodnější zejména pro vetší pevnost spoje.
V případě rekonstrukce kamen, kde mají kachle historickou hodnotu, by však měla být použita výhradně kamnářská hlína, aby byla v budoucnu možnost kachle rozebrat a zachovat. Nevýhodou je delší doba stavby a nutnost nechat celá kamna po dokončení cca 6 – 8 týdnů vyschnout, než se v nich může zatopit.